Glitter

Glitter není Mariahino regulérní album, nýbrž soundtrack k jejímu stejnojmennému filmovému debutu, vyprávějícímu v trochu pozměněné formě příběh zpěvaččina života. Od prvního okamžiku, kdy album dostanete do ruky, ani na chvíli nepochybujete, že na jeho výrobě se nešetřilo. Už booklet je natištěn na tak kvalitním křídovém papíře, že náklady na jeho výrobu by průměrné české skupině zaplatily celé album. Zvuk nahrávky je skutečně exkluzivní, stejně jako seznam hostů především z r’n’b a hiphopové scény, kteří byli k natáčení přizváni - Busta Rhymes, Da Brat, Nate Dogg a další. Jednotlivé skladby nijak nevybočují ze zpěvaččina standardu profesně dokonale napsaného a precizně odzpívaného soulu, černého popu a r’n’b, v němž její hlas jakoby nic dosahuje téměř ultrazvukových výšek. Výsledek je zkrátka natolik dokonalý, že i když je vám celou dobu jasné, že tenhle megalomanský produkt je studený jak psí čumák, nemůžete se ubránit, aby se vám to aspoň trochu nelíbilo. Co dodat? Snad jen, že je tu i klasika Last Night A DJ Saved My Life a Didn’t Meant To Turn You On se nápadně podobá Princově 1999.

Z časopisu Show!

The Emancipation Of Mimi

Mariah Carey bývala jednou z megastar, nejúspěšnější a hlavně nejprodávanější zpěvačka devadesátých let. Její alba "Music Box" a "Daydream" lze směle označit za pilíře vokálního popu, respektive bílého soulu, jenže na konci devadesátých let se k ní její Amerika, která jí do té doby ležela u nohou, zachovala velice macešsky. Amerika se zbláznila a pocítili to všichni do té doby velice úspěšní umělci s Mariah v čele. Z vrcholu spadla na dno, vyhodili ji ze Sony Music, natočila dva vyslovené propadáky "Glitter" a "Charmbracelet". Ale teď to vypadá, že se zvedá z prachu cesty.

V době, kdy o "The Emacipation Of Mimi" píši, lze tuto desku těžko posuzovat jako běžný titul, protože zkrátka Mariah za Atlantikem (a nejen tam) momentálně bourá téměř všechny hitparády. Dokonce se jí povedlo mít současně číslo jedna jak v albovém, tak singlovém žebříčku. Mariah, jež je autorkou valné většiny písniček, se vrátila zpět do devadesátých let, k melodiím, které ji dostaly na vrchol slávy, ale správně pochopila, že dvakrát do stejné řeky nevstoupí. Přizvala si proto k sobě několik dalších autorů, kteří obohatili její melodie o nové prvky. I její spolupráci s legendárním hiphopovým labelem Def Jam lze označit jako velice vydařenou. Ač je deska určená především pro americký trh, což ostatně naznačuje i výčet hostů, kteří se na desce objevili, troufnu si říct, že bude dobře stravitelná i pro jiné země potažmo kontinenty, jelikož ona míra amerikanismu je na "The Emacipation Of Mimi" v celkem rozumné výši.

Mariah se na tomto albu podařilo skloubit svůj křišťálově průzračný hlas s poměrně jednoduchými rytmy (jako například v singlu "It's Like That"), písničky jako celek znějí velice kompaktně a co je podstatné, album je stylově rozmanité. Kupříkladu v "Get Your Number", ve které jí zdatně sekunduje Jermaine Dupri, se nebojí zabrousit do tanečních rytmů. Z těch opravdu výrazných by byla chyba nejmenovat ještě prvky hip hopu obohacenou "Say Somethin'", kde jí vokálně pomáhají Snoop Dogg a Pharell Williams z Neptunes. Nicméně, co si budeme nalhávat, ať si kdo chce, co chce říká, největší síla Mariah je pořád v baladách, kde se může její pětioktávový vokál naplno rozeznít. Na "The Emacipation Of Mimi" exceluje především v "Mine Again" nebo ve velice dobře zaranžované "Circles". Asi vůbec nejpopovější baladou, ale zároveň nejlepší pomalou věcí je "Joy Ride", kde Mariah rozkvétá v celé své kráse a síle.

Mariah Carey se podařilo to, v co už věřil opravdu málokdo. Po všech stránkách velice povedeným albem "The Emacipation Of Mimi" se pomalu ale jistě vrací na místa, která měla dříve v državě. Nerad bych předbíhal, ale dá se očekávat, že její jméno zazní po delší době i v nominacích na Grammy. A i kdyby to náhodou nevyšlo, Mariah nemusí smutnit, po delší době přece natočila desku, za kterou se může směle postavit, a říct si: Good job.

Z www.musicserver.cz , Mariah dostala 7/10